Filc neboli plsť je širokospektrální materiál.
Miluji staré prvorepublikové filmy, v nichž se objevují herci na filmovém plátně v černobílé podobě. Ta „černobílost“ mi evokuje dobu, co už dávno zmizela v propadlišti dějin, ovšem některé artefakty té doby přetrvaly dodnes. Jsou to kupříkladu plstěné klobouky. Stačí zadat tento výraz do vyhledávače Google a přesvědčíte se o tom sami.
Když jsem navštěvoval střední školu, měl jsem ve svém pokoji k dispozici sklopný stolek pro rýsování technických výkresů a nad ním dřevěnou poličku pro odkládání kancelářských a rýsovacích potřeb. Jednoho dne mě napadlo poličku upravit tak, aby její horní část sloužila jako nástěnka, kam si budu připichovat pomocí špendlíků to, co mě aktuálně zajímá. Základ nástěnky tvořila deska z pěnového polystyrenu a jako potah posloužila textilní tkanina. Velmi dobře by se k tomu hodil právě filc. V pastelové barvě. Třeba červený, růžový, tyrkysový nebo fialový.
A když se ještě chvíli budeme pohybovat na internetu a zadáme do vyhledávače výraz „plstěné figurky“, zobrazí se tu celá řada překrásných výrobků. Obdivuji šikovné umělce, co z plsti zhotovují zajíčky, srdíčka, kočičky, lidské postavy, a dokonce i domácí papuče. Zrovna teď si prohlížím malé plstěné figurky barevných lišek, jsou spící, stočené v klubíčku a vypadají jako živé.
Tyto tři modelové příklady jsou jen malou ukázkou toho, jaká kouzla dovede vytvářet filc / plsť v metráži. Je to natolik širokospektrální materiál, že až žasnu, co všechno se může z plsti zhotovit. Někteří lidé bývají neobyčejně nápadití, a právě filc neboli plsť jim dává křídla a otevírá brány k nekonečné tvořivosti. Aneb i zde se může dobře uplatnit přísloví: „Kdo si hraje, nezlobí“.
Kdyby si lidé více hráli a nezlobili, svět by vypadal úplně jinak. Byl by více barevný, veselý a zajímavý. Zkrátka lepší místo pro život bez zbytečného stresu.